Právo na vzdÄ›lání je u nás zakotvené v ústavÄ› prakticky již od dob Marie Terezie. ZaruÄuje každému obyvateli ÄŒeské republiky volný přístup ke vzdÄ›lání, tedy možnost vychodit Å¡kolu. Základní Å¡kolní docházka je pak dokonce povinná. Jak se vÅ¡ak ukazuje, toto právo není až tak přísnÄ› dodržováno.

 

 

V první Å™adÄ› je potÅ™eba si uvÄ›domit, že žádná Å¡kola, ani ta základní, není zadarmo. JistÄ›, neplatí se žádné Å¡kolné, avÅ¡ak to je v podstatÄ› jediná úleva. PryÄ jsou doby, kdy byly uÄebnice vždy na konci roku pÅ™edávány. Dnes žáci dostanou pÅ™ed prázdninami jejich seznam a musí si je sehnat sami, a také sami zaplatit. A vzhledem k jejich cenám to není zrovna nic levného.

 

Tento přístup Å¡kol se vÅ¡ak dá vzhledem k jejich dlouhodobému podfinancování pochopit. To vÅ¡ak nemÄ›ní nic na tom, že rodiÄe musí platit dost velké Äástky. A to ani není Å™eÄ o dalších Å¡kolních pomůckách, aktovce a jiném vybavení. Je tedy jasné, že sociálnÄ› slabší rodiny si nÄ›co takového nemohou příliÅ¡ dovolit.

 

 

Navzdory tomu je vÅ¡ak povinnost základní Å¡kolní docházky dána zákonem, bez ohledu na to, zda na to rodiÄe mají Äi nikoliv. A samozÅ™ejmÄ›, Å¡koly jsou povinny pÅ™ijímat dÄ›ti na základÄ› jejich znalostí a schopností, nikoliv podle toho, kolik mají jejich rodiÄe penÄ›z. V praxi vÅ¡ak jen málokterá Å¡kola je ochotna pÅ™ijmout dítÄ› z vyloženÄ› sociálnÄ› slabé rodiny.

 

Bohužel, nejenže se zvyÅ¡ují náklady na Å¡kolu, snižuje se také poÄet Å¡kol, tedy alespoň tÄ›ch státních. JistÄ›, vyvažuje to růst tÄ›ch soukromých, takže teoreticky poÄet míst spíše stoupá, avÅ¡ak v reálu to znamená, že chudší dÄ›ti mají mnohem menší výbÄ›r toho, kam jít. A je jasné, že to znamená i problémy s dalším vzdÄ›láváním.

 

Je tedy jasné, že by to chtÄ›lo plnou reformu Å¡kolství. Té se vÅ¡ak bohužel jen tak nedoÄkáme. Ze strany vlády k tomu není vůle, a Äasto ani ze strany Å¡kol. Ty jsou totiž mnohdy zkostnatÄ›lé a zajeté ve starém systému, a na jakékoliv novinky se dívají s despektem. O tom, že tím nejvíce trpí právÄ› dÄ›ti, asi není tÅ™eba hovoÅ™it.

Baví vás Å¡kola anebo jiné Å¡kolní instituce? MÄ› opravdu hodnÄ›. Jako malá holka jsem opravdu moc ráda chodila do Å¡koly a to také dokonce do mimoÅ¡kolních aktivit. Také jsem chodila do Å¡koly umÄ›ní. A moc mÄ› bavilo, když jsem mohla chodit na kreslení a také na tancování. Těšilo mÄ› to, ale nejhorší na tom bylo, že právÄ› otec stále dokola opakoval, že vyhazování penÄ›z za kreslení a nebo za tanec, že je to naprosto zbyteÄné. Navíc je to prý dvakrát dražší než klasická Å¡kola, kde jsem se také uÄila navíc angliÄtinu a nÄ›mÄinu. Vsadím se, že mnoho dÄ›tí tohle nedÄ›lalo. A já tyto mimoÅ¡kolní aktivity a také cizí jazyky jsem mÄ›la až do deváté třídy.

Řeknu vám ale, že potom, když mi bylo sedmnáct a osmnáct let, tak jsem se tancem opravdu dobře živila. Živila jsem se tak, že jsem měla opravdu nadstandardní bydlení. Bavilo mě to, jenomže jednoho dne jsem si zlomila koleno a kotník, když jsem tancovala a špatně jsem spadla z jeviště. Bylo to opravdu hrozné. Byla jsem také dva týdny v nemocnici, protože mi rovnali koleno. Od té doby jsem se už tance ani nedotkla a raději jsem byla v klidu, protože jsem měla opravdu pochroumané koleno.

Proto jsem byla ráda, že jsem nezanevÅ™ela na vzdÄ›lání a stále jsem se uÄila. Nyní jsem pÅ™ekladatelka angliÄtiny a nÄ›mÄiny. Uznávám, že nÄ›kdy je to opravdu složité a nároÄné, když vím, že už nebudu nikdy tancovat a nebo dÄ›lat složité gymnastické operace, vadí mi to, ale jsem zase ráda, že jsem si udÄ›lala zadní vrátka a udÄ›lala jsem si vyšší odbornou Å¡kolu a také umím perfektnÄ› dva cizí jazyky. Já si myslím, že když lidé umí dobÅ™e cizí jazyky, že se také ve svÄ›tÄ› neztratí a mohou si také vybrat z více než mnoha pracovních míst. Mnoho lidí mi také dokola říká, že můžu být ráda, že se nemusím živit tancem, protože prý do důchodu bych to asi nevydržela. Jenomže tohle je omyl. MÄ› by tohle bavilo a mohla bych potom dÄ›lat uÄitelku tance. 

PodobnÄ› jako vÅ¡e ostatní, i Å¡kolství se mÄ›ní. Není tedy divu, že vznikají i nové typy Å¡kol. Tím nejnovÄ›jším jsou pak vyšší odborné Å¡koly, jejichž poÄet se neustále zvyÅ¡uje. Ty nabízí titul diplomovaný specialista a jsou v podstatÄ› mezistupnÄ›m mezi maturitním oborem a klasickou vysokou Å¡kolou.

 

Znamená to tedy, že ÄlovÄ›k, který chce studovat na univerzitÄ›, musí nyní napÅ™ed vychodit VOÅ ? Nikoliv. Ty pÅ™edstavují pouze další možnost pro ty, kteří chtÄ›jí studovat dál, avÅ¡ak nemají na to, aby vystudovali klasickou vysokou Å¡kolu. Maturanti, kteří chtÄ›jí pokraÄovat dál, si tak mohou vybrat, na který typ následnÄ› půjdou.

 

 

Otázkou vÅ¡ak je, jak je tomu s uplatnÄ›ním. S tím si totiž naÅ¡e spoleÄnost doposud neumí příliÅ¡ poradit. Když se podíváte na nabídky zamÄ›stnání, pak chtÄ›jí buÄ ÄlovÄ›ka s maturitou, nebo s vysokou Å¡kolou. O vyšších odborných zde není ani zmínka. To znamená, že jejich absolventi se mohou hlásit v podstatÄ› na stejné pozice jako maturanti. Pokud pak uvedou do životopisu i svůj titul, pak se Äasto dozví, že mají „příliÅ¡ vysokou kvalifikaci“ pro danou pozici.

 

Je tedy vidÄ›t, že tyto Å¡koly jsou v souÄasnosti v ponÄ›kud nepříjemné pozici. Na jednu stranu chtÄ›jí být jakousi náhražkou vysokých Å¡kol a poskytnout možnost dalšího vzdÄ›lání. Na druhou stranu vÅ¡ak jejich absolventi nezískají prakticky žádné výhody, co se pracovních příležitostí týÄe.

 

 

Jsou tedy vhodné jen pro ty, kteří si chtějí rozšířit znalosti, avšak nepotřebují je nutně k výkonu svého povolání. Takových lidí je však velmi málo, zvláště když vezmeme v úvahu, že mnoho maturantů si vybere jiný obor, než ze kterého maturovali.

 

Statistiky také ukazují, že velké procento lidí, kteří tÄ›mito Å¡kolami proÅ¡li, nakonec stejnÄ› vystudují i tu klasickou vysokou. Mohli tedy VOÅ  pÅ™eskoÄit a uÅ¡etÅ™it si dva roky, neboÅ¥ na vysoké se stejnÄ› budou vÅ¡e uÄit prakticky od zaÄátku. RozhodnÄ› tedy nejsou tak skvÄ›lým nápadem, jak by si nÄ›kteří mohli myslet.

VÅ¡ichni rodiÄe chtÄ›jí, aby jejich dÄ›ti mÄ›ly co nejvyšší vzdÄ›lání. A je to i pochopitelné – panuje totiž stále vÅ¡eobecná pÅ™edstava, že vyšší vzdÄ›lání se automaticky rovná i lepší pracovní pozici a tudíž i lepšímu platu. Není tedy divu, že si mnoho maturantů podává pÅ™ihlášku na vysokou Å¡kolu.

 

 

Je vÅ¡ak otázkou, zda je nÄ›co takového skuteÄnÄ› nezbytné. Zdá se totiž, jako by univerzity v podstatÄ› ztratily nÄ›co ze své prestiže. Dříve bývaly místem, kam se dostali skuteÄnÄ› jen ti nejlepší, a které dokonÄilo jen pár jedinců. Byly tak skuteÄnÄ› zárukou inteligence. To vÅ¡ak dnes již neplatí.

 

Pravdou je, že mnohé vysoké Å¡koly, zejména pak ty soukromé, berou v podstatÄ› každého, kdo se pÅ™ihlásí. Z jejich pohledu je to pochopitelné – za každého pÅ™ijatého studenta dostanou od státu peníze, a když si uvÄ›domíme, jak jsou vysoké Å¡koly podfinancované, je to z jejich strany logickým krokem. Znamená to ale, že ji udÄ›lá skuteÄnÄ› každý?
 

Zde se situace znaÄnÄ› liší, a to jak podle oboru, tak i podle Å¡koly samotné. U vÄ›tÅ¡iny z nich vÅ¡ak funguje první roÄník jako jakési síto, kterým neprojde více než polovina studentů. UÄivo je totiž nároÄnÄ›jší, profesoÅ™i přísnÄ›jší, nároky vyšší. A je pravdou, že to je úmyslné. Cílem je zbavit se tÄ›ch nejhorších a ponechat si jen ty, kteří na to skuteÄnÄ› „mají“.

 

Toto vÅ¡ak vytváří faleÅ¡nou pÅ™edstavu, že studium na vysoké Å¡kole je jednoduché. Koneckonců dostane se tam prakticky každý, kdo si podá pÅ™ihlášku (i když samozÅ™ejmÄ› existují prestižní obory, které berou skuteÄnÄ› jen ty nejlepší). Také je pravdou, že i celkové nároky se ponÄ›kud snížily.

 

To vÅ¡ak ani zdaleka neznamená, že by vysoká Å¡kola byla pro ÄlovÄ›ka nezbytná. To ani náhodou. Ve skuteÄnosti naprostá vÄ›tÅ¡ina zamÄ›stnavatelů vyžaduje pouze maturitu, vysokoÅ¡kolský titul je pak jen „bonusem“. Navíc nelze pominout fakt, že i klasická Å™emesla jsou stále potÅ™eba, byÅ¥ i úroveň uÄňů stále klesá. To už je vÅ¡ak problém Å¡kolství jako takového, a zkrátka není vůle jej Å™eÅ¡it.

Vzdělání jsem vždycky brala opravdu vážně. Vzdělání nebylo u mě na druhém místě, ale vždycky na prvním místě. Chtěla jsem, abych potom byla opravdu vystudovaná žena, protože u nás v rodině se vždycky nosilo to, že každý by musel mít vysokou školu. Abych se přiznala, tak i kdyby u nás nikdo neměl vysokou školu, tak já sama bych si tohle přála. Nakonec to samozřejmě dopadlo tak, jak jsem si přála, dokonce jsem vystudovala dvě vysoké školy. Ekonomickou a potom ještě vyšší odbornou zdravotní. I když tedy nakonec nedělám ani jedno v oboru. Pracuji totiž u partnera ve firmě, který se zabývá železářstvím, ale i takhle jsem spokojená.

Myslím si, že je opravdu hodně lidí, kteří mají třeba vystudované vysoké školy, ale potom se tomu oboru vůbec nevěnují. Mě tohle ale nevadí, jednoduše každý člověk je jiný. Třeba někomu jde jenom o to, aby měl vysokou školu a je mu úplně jedno, jaká to bude. Třeba si nakonec vždycky vybere takovou tu úplně nejlevnější vysokou školu. Nejenom, že je nejlevnější, ale také třeba je nejlehčí. Jako nějaké přírodní vědy. Jenomže já jsem si říkala, kdybych jednoho dne chtěla pracovat ve zdravotnictví, což mě vždycky lákalo, tak alespoň mám vyšší odbornou zdravotnickou školu.

Mnoho lidí mi třeba vyčítá, že jsem dala zbytečně peníze za vyšší odbornou zdravotnickou školu, když se v tom vůbec neorientuji a vůbec v tom také nepracuji. Jenomže proč? Je to přeci moje věc. Partner také řekl, že když chci pracovat u něj ve firmě v železářství, kde dělám účetní a manažerku, tak je to přeci jenom moje věc a nemusím dělat to, co jsem vystudovala. Navíc manažerství má také toho hodně společného s ekonomikou, což jsem také vystudovala. Nemám ráda, když mi cizí lidi kecají do života. Jako jedna moje známá v kanceláři, která mi stále říká, že mám jít pracovat do nemocnice. Možná asi si brousí zuby na mé místo. 

Pokud něco rozhodně není špatné, pak je to vzdělávat se i v době, kdy už pracujete, a to alespoň jednou za čas. Rozhodně není špatné přihlásit se na nějaký ten kurz a načerpat nové informace. Je možné, že vám takové kurzy navíc pomohou v získání lepší pracovní pozice nebo se díky daným kurzům zlepšíte ve své práci. Vše je dnes možné. Pokud má člověk možnost díky kurzům získat lepší pracovní místo nebo získat více peněz, rozhodně by toho měl využít. Je spousta lidí, kterým by něco takového mohlo pomoci. Jestliže chcete mít více peněz, bylo by dobré pro to něco udělat.

Mnoho lidí má představu, že jednou dojde k tomu, že se jejich plat zvýší sám od sebe. Něco takového ale není pravdou. Mohlo by se stát, že byste mohli čekat velmi dlouhou dobu, než by k něčemu takovému vůbec došlo. Je na člověku, jak se ke vzdělávacím kurzům postaví a jestli do nich začne chodit již nyní nebo to nechá na později. Obojí je možné. Člověk by opravdu měl využívat možností, které zde jsou, protože nikdy nevíte, kdy se bude hodit, že jste prošli určitým kurzem. Je mnoho těch, kteří nejsou spokojeni se svou mzdou. Pokud to chcete nějakým způsobem ovlivnit, rozhodně máte možnost.

Stačí jen, abyste si našli kurz, který vám bude vyhovovat a přihlásili se do něj. Určitě je také dobré zjistit si, kde daný kurz probíhá a kolik za něco takového zaplatíte. Dnes existuje možnost i kurzů online, což mnohým lidem velmi vyhovuje. Rozhodně se nebojte se do nějakého kurzu přihlásit. Mnohdy něco takového trvá jen pár týdnu, ale ty informace vám rozhodně nikdo nevezme. Určitě i vy vše, co se naučíte, využijete. U mnohých povolání mohou nastat určité změny. Je dobré o daných změnách vědět a to proto, abyste vaši práci dělali správně. Zvažte i vy kurzy, které mohou pomoci k vašemu zlepšení. Uvidíte, že se přihlášení do kurzu skutečně vyplatilo.

Pocit maximálního pohodlí Vám přinese sedací vak. Děti ho zbožňují, firmy si ho pořizují do svých relaxačních zón a dospělé okouzlí svou velikost při natažení se na něj v plné síle! Nosnost má opravdu pořádnou, takže i ten největší chlap si smlsne v úžas při svém lenošení. Bude se mít stejně jako tuleň na souši.

To největší pohodlí při lenošení Vám poskytne zbrusu nový sedací vak – pytel!

Sedací vaky můžete využít jak k lenošení, tak ale i ke sledování filmů s rodinou, hraní společenských her či hraní her na mobilním telefonu či tabletu, učení se na zkoušky anebo jen vypnutí a čisté relaxaci.

Kdo by nemiloval pohodlí, že? Proč se ochudit o takový stav jako na tomto vaku. Samozřejmě tu máme alternativy jako jsou pohodlná křesla či počítačové a jiné židle, gauče a pohovky. Každý dáváme přednost něčemu jinému. V posledních letech se ale tento kousek nábytku velice vyjímá v mnoha domácnostech a majitelé i návštěva si jej velice pochvalují a vyhledávají je sami do svých krásných domovů.

Nebezpečí v tom případě je jen jedno. Tento produkt je tak návykový, že se na něm je potřeba naučit lenošit, protože pokud si u toho budeme lámat záda, budou nás záda bolet. Stejně jako u jiných věcí. Dbejte na své zdravíčko a vždy lenošte tak, aby to prospívalo Vašemu tělu i mysli.

Až dopřejete svému fyzickému tělu odpočinek, tak nezapomínejte ani na psychickou stránku. Pokud se necítíme psychicky dobře, ale unaveni, vyčerpáni či stresování – není to dobré ani pro fyzický aspekt našeho vědomí. Pokud si budeme hlídat, abychom dopřávali jak svému tělu i mysli pohodlí a komfort, tak potom můžeme být skutečně svěží a můžeme si lehce odpočinout podle našich představ.

Jestliže děláme vše pro to, aby naše mysl byla v pořádku a mohla se příjemně odreagovat a stále nám to nejde, musíme si najít jiný způsob. Jiný způsob najdeme u odborníků nebo na internetu. Jestliže Vám nepomáhají jiné alternativy jako je sport, nový koníček nebo poklábosení s přáteli – určitě si nechte pomoci.