Skleník na zahradě. To není jen kus konstrukce pokrytý sklem nebo fólií. Je to malý zázrak. Svět, který si tvoříte podle sebe. Místo, kde i uprostřed zimy cítíte vůni hlíny, kde se všechno zelená, i když venku fičí studený vítr. Možná o něm zatím jen sníte. Možná si říkáte, jestli to za to stojí. Řeknu vám jedno, stojí. Představte si ten pocit, když si v lednu utrhnete vlastní křupavý salát. Když vám na jaře dozrávají rajčata, která opravdu chutnají jako rajčata – sladká, šťavnatá, voňavá. Když rukama prohrábnete hlínu a víte, že tohle všechno je vaše práce, váš kousek přírody. To není jen zahradničení.

To je něco mnohem víc. Nejlepší je, vzít si tu čerstvou zeleninu. Čerstvá rajčátka, papriku, nebo okurku. Mňam. Skleník je kouzlo, které prodlužuje sezónu. Když ostatní teprve dávají první semínka do země, vy už sklízíte. Když na podzim zahrada pomalu usíná, uvnitř skleníku to pořád žije. A i když venku mrzne, vejdete dovnitř, nadechnete se a cítíte to zvláštní, vlhké teplo, které říká: tady se roste, tady se tvoří. Ale víte, co je na tom možná nejlepší? Skleník není jen o zelenině. Je to útočiště. Místo, kde na chvíli zmizí stres. Kde se můžete schovat před světem, posadit se mezi rostliny a jen tak být.

Poslouchat jemné šustění listů, cítit vůni bazalky, sledovat, jak kapky vody stékají po skle. I když venku lije, tady je kousek jara. A víte co? Nemusíte mít obří skleněnou katedrálu. Stačí malý fóliovník, pár truhlíků, kousek prostoru, kde si vytvoříte svůj vlastní malý svět. I pár bylinek, pár paprik dokáže přinést radost. A ten pocit, když ochutnáte první úrodu? Nepopsatelný. Tak co? Jdete do toho? Protože až si jednou utrhnete svoje první rajče, až si mezi prsty promnete vlastní tymián a ucítíte tu omamnou vůni… pochopíte. A řeknete si: proč jsem to neudělal už dávno? Tak co jdete do toho? Já ano!