Otevřeně se vám přiznávám k tomu, co bych před vámi stejně neutajil. K tomu, že co se porostu na mé hlavě týká, už je tento hodně skromný. Když se na mne podívá někdo, kdo mne neznal i v minulosti, sotva uvěří, že jsem míval za pubertálních let vlasy skoro až do půli zad a přes namočenou ofinu jsem neviděl. Ale je to tak. Čas plyne, doby se mění, a vlasy často ubývají. A my lidé abychom se pak pokoušeli nějak utěšit. Jenže ani řeči o tom, že čím je nějaký tvor na vyšším vývojovém stupni, tím méně srsti má, což znamená, že by měli být ti plešatí nejvyvinutějšími lidmi, ani říkání si, že vlastně nejde o nic než o kosmetickou záležitost, která naše životy ani v nejmenším neohrožuje, někdy nepomáhají.

A zatímco já jsem se v průběhu těch let smířil s realitou a beru lysinu jako něco, s čím mohu normálně žít, jsou i lidé, kterým ztráta vlasů nebo nějaká jiná jejich nedokonalost vadí. A ti, jimž to vadí, se brání, jak jenom je to možné. Třeba i tak, že si pořizují paruky. Když si ale někdo pořizuje paruku, nechce jen tak něco, na čem každý hned pozná, že je to imitace vlasů. To by si mohl nasadit rovnou kapuci a vyšlo by to nastejno. Lidé, kteří chtějí vypadat, jako by měli vlasy vlastní, mají nejraději, když obsahují takové paruky prave vlasy.

A když to chtějí, mají to mít. Protože i paruky z pravých vlasů u nás sehnat lze. A tak si naši lidé pořizují paruky a příčesky, jež jsou dokonalé. Ale ty pak vyžadují samozřejmě i náležitou péči. Ty nevydrží totéž, co nějaký plast. A jak se o takové paruky z pravých vlasů pečuje? Chce to samozřejmě kvalitní hřebeny a kartáče bez ostrých hran a hrotů, aby se nepoškodila ochranná vrstva vlasů, chce to speciální šampon, kvalitní kondicionér a vlažnou vodu, nízkou teplotu sušení a případné barvení pouze u odborníků nebo s využitím speciálních barev. Jen tak nám totiž zůstane paruka, která nám bude prokazovat skvělé služby.